Smlouva o Vypořádání. Proveďte repost - стр. 24

To znamená, že začátek je dána, a v srpnu 1990, jeden po druhém, v republikách SSSR deklaroval svou suverenitu. Pod rouškou mnohem, mnohem větší autonomii již vysílat a regiony Ruska: Komi republika, Adygea, Buryatia, Gorno-Altai autonomní sovětská socialistická republika, Čuvašská Jamalskon Nenets autonomní okruh, Tatarstan a dalších vnitrostátních subjektů. Ruská federace na pokraji přeměny (například zde, neobvykle volná pro nás) Konfederace.

Ať je to možné, MS Gorbačov chce zachovat SSSR – a samozřejmě i za svou funkci prezidenta. Čtvrtý kongres zástupců lidí (24 prosinec 1990) nabízí nový návrh smlouvy Union.

Mezitím, Lotyšů, Litevci nechtějí čekat některých byrokratických postupů, a výhled na hmotnosti (50 tis.) Pers. Rallye. Pouze věřící OMONu jsou proti nim. Asimilovaní nebo prostě apaticí Rusové nevykazují žádnou zřetelnou aktivitu. Obrovské tanky, pokud jde o konfrontaci s takovou nepřetržitou přední částí, nejsou dostatečné a spolehlivé pomoci. Celkem šest nebo deset lidí zabito, Lotyšsko a Litva formálně zůstávají v jurisdikci SSSR, ale… je to jasné, že červí díra v těle kolosální stavu.

Boris Jelcin ostře kritizoval Gorbačova pro vojenské akce, a navrhuje převést veškerou energii do Rady federace (hlav svazových republik). Slabá odezva Michaila Sergejeviče – organizace 17. března 1991 Celoevropské referendum o obnově a zachování SSSR. Ano, většina občanů Sovětského svazu (s výjimkou pobaltských zemí, Gruzie, Moldavska, Arménie) je «pro»; ale když se takové věci obecně hlasují, je zřejmé, že v každém případě je finále blízké.

12. června 1991, 57% hlasů «pro», Boris Jeľcin je zvolen prezidentem Ruska.

Jeho první kroky, je třeba poznamenat, jsou celkem rozumné. Tak, to je vyhláška «o naléhavých opatření pro rozvoj školství v SSSR» a «v souvislosti s ukončením činnosti organizačních struktur politických stran a dalších prostředků hromadné hnutí ve státních orgánů, institucí a organizací RSFSR». Nyní si vzpomeňte, že tam a tam, v výkonném státním aparátu (který se zdá být neutrální), ovládají jasně vyjádření zástupci určité strany.

Dne 20. srpna je naplánováno podepsání «Smlouvy o Svazu suverénních států». Očekává se, že Bělorusko, Kazachstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán budou aktualizovány bez uznání SSSR; Později se k nim mohou připojit Azerbajdžán, Kyrgyzstán, Ukrajina a Turkmenistán.

Zástupci původní elitní strany nesouhlasí s tím. Oni (a mnoho, mnoho velmi mnoho občanů SSSR) jako bývalý, standardní, osudový, brzy Brežněvský druh velkého Sovětského svazu. Jak je známo, organizují Státní výbor pro stav mimořádné události (Státní pohotovostní výbor), od 18. do 21. srpna se chopí moci… televize… Ale, spoluobčané, ve složení tohoto výboru prostě nejsou jasné a respektované osoby. Přijít alespoň někdo z nich od sebe, říct slovo o velkou budoucností a minulostí, činit pokání ze svých chyb, zříci se sin (stalinský systém individuálního desky) zaplatil násilně – pravděpodobně by to fungovalo. Ale tito lidé se snaží zachránit obličej, jednat ve stylu KGB, oficiálně formálně hrubý – a samozřejmě ztratit.

Gorbačov se snaží tomuto problému držet dál, ale i přes tuto opatrnou politiku ztrácí funkci prezidenta SSSR. O něco později se úplně vymanil z politického boje a odmítl trvalé bydliště v zahraničí.